Fusak zimní Tako

Tak jako každý rok přichází období, kdy bychom měli dbát na to, aby naše
ratolesti byly dobře a správně oblečené. I vhodným oblečením můžeme děti
chránit před nepříjemnými nachlazení a virózy, které jsou v tomto chladném
období velmi časté. Tělo malého dítěte má horší termoregulaci než tělo
dospělého, a na to bychom neměli zapomínat před tím, než vyrazíme s dětmi ven do
zimní přírody

Základem oblékání miminka či dítěte předškolního i školního věku je
systém takzvaného vrstvenia.Ak bychom jej mohli k
něčemu přirovnat, nejlepším příkladem je představa
„cibule“ a její vrstev. Našeho „cibuliačika“ tedy oblékáme
podle počasí a také podle aktivit a přiměřeně přidáváme zda
odebíráme vrstvy oblečení. První vrstva je tou nejdůležitější
žitejšou. Od ní závisí, jak se dítě bude v zimě cítit. Měla
by být příjemná na nošení a hlavně plnit základní funkci
odvádění potu a udržení tepla. Ideální je investovat do
tzv.. funkčního oblečení (termoprádlo). Jeho cena je sice
vyšší, ale odvádění potu funguje rychleji a lépe,
než u klasických výrobků z bavlněných materiálů.
Lidské tělo je schopno v létě se ochlazovat pak, ale
v zimě se pot v první vrstvě velmi rychle ochlazuje,
dítě chladí a hrozí tak nachlazení. Proto věnujme
první vrstvě zvýšenou pozornost. Funkcí druhé vrstvy je
tepelně izolovat a přijímat vlhkost z předchozí
vrstvy. Opět můžeme použít funkční tričko, dobře poslouží
i flísová mikina. Třetí vrstva má ochrannou funkci především před větrem a
deštěm.
Důležité je, aby nebránila páře z odváděného
potu odcházet ven, a také naopak, aby déšť a vítr nepronikaly dovnitř. Jednoduše řečeno: udržuje teplo.
Klasikou pro třetí vrstvu jsou větrovky (bundy). Obvykle
bývají složené ze dvou vrstev. Vnější je z pevného materiálu potaženého
membránou, která propustí molekuly páry ven, a zároveň
nepropustí dovnitř vodu. Spodní vrstva bývá tenčí zda
silnější podle toho, do jakého počasí a pro jakou činnost je
určena. Vrstvení samozřejmě doplňujeme vhodnou čapkou,
rukavicemi a šálou. Nezapomeneme ani na dobré a teplé boty a ponožky
Na trhu najdeme i kvalitní termoponožky, abychom se nemuseli
bát o našeho prcka hrajícího se v sněhu. Obuv často kontrolujeme, aby nepropouštěla
vodu a měla správnou velikost. Dítě oblékáme především podle počasí a také
podle aktivit. Jinak oblékneme děťátko v kočárku, jinak
dítě, které se již samostatně pohybuje. Děti své aktivity
rychle střídají a mohou se při nich rychle zpotit a stejně
rychle i promrznout. Hrozí jim tak nejen běžné nachlazení, ale v krajním případě dokonce i
omrzliny uší, nosu a konečků prstů.
Při oblékání dětí se řídíme pravidlem: raději o jednu
vrstvu více než o jednu méně. V případě pochybností při
oblékání děťátka si můžeme představit, jak bychom
se oblékli my a pro dítě, které ještě nechodí, přičteme
jednu vrstvu navíc. Aktivně dítě oblečeme stejně
jako sebe. Například pokud vyrážíme ven
na sáňkování. Většinou nám budou stačit tílko zda
body, bavlněné nebo funkční triko s dlouhými rukávy, pan-
čich, oteplovačky a větrovka, rukavice, čepice a šála.
Při aktivním pohybu to stačí. Třeba si do tašky vzít ještě
jednu vrstvu (svetr, tašku) pro případ, že bychom neodhadli počet vrstev a byla větši-
šia zima. Může se stát, že se při pohybu příliš teplo oble-
čeny dítě zpotí, a když se přestane pohybovat, může v
tomto okamžiku prochladnout. Pro menší děti si proto raději
vezměme fusak, do kterého je zabalíme, když se jim již
nebude chtít pokračovat v pohybových aktivitách.
Samozřejmě, systém vrstvení platí i pro miminka.
Oblečení, které dáváme v zimě by mělo obsahovat body,
dupačky (teplejší), ponožky, svetřík či tašku, teplou čepičku (na zavazování s
ochranou uší). V případě velké zimy i dvě čepice, první
tenkou bavlněnou a druhá může být pletená.

Samozřejmostí jsou rukavičky, šála, overal a zateplené bačkůrky, pokud nejsou jsou-
částí overalu. Takto oblečené děťátko položíme
do fusaku. Dobré je, když pod fusakem v kočárku máme deku
jako izolační vrstvu. Při nízkých minusových teplotách
můžeme fusak dekou překrýt. Jak zjistit, že je miminku
zima? Senzorem na zjištění, zda je děťátku zima, není nos ani
držadla, ale zátylek dítěte. Zda mu je zima nebo teplo, zjistíme, když mu rukou sáhneme
na zátylek. Když je toto místo teplé, je jeho oblečení přiměřené. Pokud je však zátylek
vlhký, znamená to, že mu je teplo a třeba odebrat jeden
vrstvu oblečení. Aby jsme prcka nevyzliekli příliš, pravidelně kontrolujeme, zda nedošlo ke změně. Malé dítě si
nedokáže regulovat tělesnou teplotu, a i když mu je teplo,
ruce i nohy může mít studené. Mnohé mamky jsou z
toho vyděšené a „zachumlat“ své ratolesti. Často tak dochází k přehřátí, dítě se
zpotí a je náchylnější na nachlazení. Systém vrstvení je velmi
dobrý, proto není na škodu, když si tento systém děti
osvojí s pomocí rodičů již od předškolního věku. I když
ze začátku dítě nepřemýšlí nad tím, zda mu je zima, zda
teplo, ale později si už samo poprosí o mikinu zda o svlečení jedné vrstvy. Od školního věku pak může
vrstvení uplatnit samo. Dítě, které budeme oblékat přiměřeně, bude chráněno
před zbytečnými chorobami z nachlazení a pokud ho naučíme správnému systému bude vědět iv budoucnosti, jak se
správně oblékat v zimním období.